PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neútěšná, nehostinná, jinozemská krajina Islandu příliš neasociuje slovo „úrodný“, ale jakmile přerámujeme z agrikultury na extrémní metal, je rázem všechno jinak. Podobně jako tamní filmový průmysl, i islandská metalová scéna produkuje další a další talenty, které dokáží spojit drsnost se svébytnou poezií ostrova, kde je všechno tak blízko, a přesto tak daleko.
HELFRÓ jsou další zplozenci mocné islandské black metalové líhně, která obzvlášť v posledních letech neúnavně produkuje jeden zajímavý projekt za druhým. Duo tvořené bubeníkem a mozkem kapely Ragnarem S a kytaristou / basákem Símonem Þ vtrhlo na scénu neurvale v roce 2020 famózní eponymní deskou, která by se s trochou nadsázkou dala popsat slovy „kdyby ENSLAVED nahráli Eld o 23 let později“. Infernální, vichřičný black metal, který nepředvídatelně meandruje, občas vpustí dovnitř silný závan severského folklóru a neúnavně bičuje krajinu nádherně svištivými riffy… co vám budu… okamžitá láska.
O tři roky později se Islanďané hlásí s novinou „Tálgröf“ a na první poslech je jasné, že tahle kapela nabírá trajektorii podobnou krajanům a žánrovým souputníkům MISÞYRMING – co deska, to malinko pozměněný žánrový přístup. Pokud debut pevně kořenil ve druhé vlně severského blacku, novinka otevřeněji flirtuje s kadaverózním death metalem staré školy. Zvuk se naostřil, větší prostor dostávají vokální kontrasty mezi Ragnarem a Simonem. Jeden z vokálů je posazený víc sonorně, druhý zas drásá havraním krakorem. Tahle receptura je známá už z prvotiny, ale „Tálgröf“ více sází na jejich polaritu.
Ta se výrazně promítá i do práce s tempem, které je oproti blitzu předchozí řadovky přeci jen více usazené v drásavých středních polohách a prudkých zásecích kytar (studujte např. tracky „Fláráð Fræði“ a „Fangelsaður í Tilvist að Eilífu“). Tvrdá valba dvoukopáků, houpavé riffování a těžkotonážní rytmika se nádherně přelévá do charakteristických blackových tremol a melodických hymnů, jaké tradičně spojujeme se severem.
Už „Helfró“ představilo tuhle kapelu jako mistry agresivní konzistence, kteří dovedou spojit agresi a variabilitu. Novinka, která je zemitější a old schoolovější, z téhle pověsti nic neubírá. Stále je tu dost prostoru pro vkusně zapojené infernální samply i jemné folklorní prvky („Sindur“, „Ildi Óhreins Anda“), které jsou zapuštěné do ledového masivu, v němž zatuhlo bahno dávných věků a nepokojné kontury tvorů z hlubin.
Subjektivně pro mě zůstává debut nepřekonán, i proto, že tradiční severský black oblibuju víc než old school death metal. Ten nádherně ponurý feeling a tryskající agresi ale HELFRÓ bezpečně drží i po lehkém faceliftu. Pro mě jedna z nejlepších extrémních nahrávek roku 2023!
Od ryzího druhovlnného blacku do bahnišť old school death metalu. Přesto zůstávají HELFRÓ přesvědčiví a suverénní.
8 / 10
1. Jarteikn
2. Fláráð fræði
3. Fangelsaður í tilvist að eilífu
4. Þögnin ytra, kyrrðin innra
5. Guðlegt réttlæti
6. Sindur
7. Ildi óhreins anda
8. Traðkandi blómin í eigin hjartagarði
9. Minning um morðingja
Tálgröf (2023)
Helfró (2020)
Datum vydání: Pátek, 1. prosince 2023
Vydavatel: Season of Mist
Stopáž: 35:49
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.